« Le cimetière des voitures »  de Fernando Arrabal en République Tchèque… dans les rues… mise en scène de Kati  Hala

… l’article de presse en langue tchèque…:

« … Zuzana Kůrová  …Horečka sobotní noci s Fernandem Arrabalem

… června v rámci čtyřdenní literární dílny a programu Literatura a současnost, jež pořádala katedra romanistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, vzácný host. Francouzský dramatik španělského původu, jeden ze symbolů moderny, bývalý člen Surrealistické skupiny založené André Bretonem, Fernando Arrabal. V České republice se tak v krátké době objevil už podruhé. Minulý rok byl hostem Festivalu spisovatelů Praha. Zakladatel patafyzického hnutí Panika a přítel Milana Kundery tak vnesl do Ostravy na chvíli hravost a kouzlo imaginace.

Patafyzická pouť na haldu

Kam vzít v Ostravě tvůrce absurdního divadla, aby to nebylo absurdní, ale aby to město vystihlo? Čím překvapit umělce, jehož hry jsou ve Španělsku zakázány a který podnikl cestu po Mexiku s Jimem Morrisonem? Už jednou se výborně osvědčila halda Ema. Posloužila tedy i v případě této návštěvy.
Vycházku na nejvyšší bod Ostravy, který uvnitř vře tisícem stupňů a na kterém v zimě nikdy není sníh a který si vzal několik lidských životů, jsem absolvovala už  na podzim v rámci oslav Máchova stého výročí úmrtí, kdy se konala Máchovská pouť na haldu Ema.
Sraz byl tentokrát u Morového sloupu na Masarykově náměstí, pokračovalo se zastavením mezi Městskou branou a kostelem sv. Václava, kde se četla povídka Jana Balabána a „u tanku“ vystoupil básník Ivan Motýl, jehož projev byl jako vždy velmi vypjatý. Na umělce, jenž byl pro své hry ve Španělsku v r. 1969 zatčen a na jehož obranu tehdy vystoupil S. Beckett i E. Ionesco a Mauric a jenž je zároveň přesvědčen, že patafyzika je nejinteligentnější věda, se čekalo u jámy Prokop. Moderátor programu Libor Magdoň nám zakázal kouřit a škrtat sirkami, neboť jáma vyhrožovala, že když se jí nebude něco líbit, naplní své varování Nebezpečí výbuchu plynu. A tak se čekalo za volného pobíhání psů a potlačené chuti na cigarety.  Vzhledem k časovému harmonogramu a mírnému zpoždění umělce se nakonec stalo přece jenom něco mírně absurdního. F. Arrabal na vrchol nakonec nevystoupil a nechal si tak ujít rozhled na Ostravu, na níž se v závěru rozhlíželi pouze účastníci skládající se z Ostravanů, několika Pražanů a z Vrchlabí skládající se z účastníka Jardy.
Krále Ubu nenapsal A. Jarry

Těžko říci, na co F. Arrabal myslel, když nás spatřil a byl Pavlem Hruškou poeticky obdarován nezralými špendlíky, však nás také později označil za „takovou surrealistickou skupinu“. Možná, že Fernando Arrabal pociťoval po cestě erotické pnutí jako například při jeho návštěvě v Uherském Hradišti, kdy řekl po otázce průvodce, jak cítí atmosféru Letní filmové školy „Atmosféru festivalu cítím jen ve svém údu. Je neuvěřitelně erotická“. Evidentně byl ve svém živlu, pozornost mu svědčila. Jeho projev je směsí civilnosti, šarmu a mírné vyšinutosti. „To je krása, tolik lidí,“ podotkl s lišáckým úsměvem na rtech.
Je to zkrátka jeden z lidí, jenž kolem sebe dokáže vytvořit atmosféru, která vám utkví v paměti. A nakonec, dobré umění je vždy vzrušující a erotické.
Poté, co přečetl úryvek ze své básně, vzdal hold umění a patafyzice. Přítomným vysvětlil, že patafyzika je věda imaginárních výsledků a trochu zlomyslně podotkl, že A. Breton nenáviděl hudbu. (Podle Bretona byla prý hudba jeden z nejodpornějších zvuků.) Zavzpomínal na to, jak hrál s  Beckettem šachy a vzdal hold A. Jarrymu, jenž je zakladatelem právě zmiňované vědy. Vysvětlil nám, že krále Ubu Jarry nenapsal a že nejgeniálnější dílo všech dob je Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika, právě od Jarryho. Nakolik je informace o králi Ubu pravdivá mi není jasné, ale mystifikaci se nebráním a jistou hru a provokaci od F. Arrabala ráda přijímám.
Připomenul i to, jak se dostal do Francie a vzpomněl Becketta, Ionesca, Maurice, kteří se ho zastali poté, co byly jeho hry zakázány ve Španělsku. Jako bývalý člen francouzské Surrealistické skupiny a jako Španěl nemohl nezmínit Luise Buñuela. Ten byl podle Arrabala v době, kdy ho poznal už nemocný, tak lépe Buñuela poznal dotyčného ženu. Picasso je podle něj zase zrádce, který příliš inteligence nepobral. Přitom všem F. A. nezapomněl připomenout, že jeho vlastní osoba byla kritikem v New York Times označena za jeden ze čtyř posledních žijících symbolů moderny.
Co na tyto „informace“ sdělené v lůně přírody po doutnající haldou říct? Jsou odvážné, stylizované a bez nich by to nebyl Arrabal, jenž má dobrý zvyk – provokovat. Navíc některé již zazněly při jeho minulé návštěvě České republiky. Rozhodně se netvářil falešně skromně, ba právě naopak místy působil, že je svou osobou naprosto fascinován a pohlcen. Nakonec, to je většina lidí. Možná i proto budil takové sympatie.
Výstup na vrchol Emy neabsolvoval, protože se vrátil zpět do antikvariátu a klubu Fiducia, kde se promítal film Umění být Arrabal, jenž se po svém uvedení ve francouzských kinech stal nejhranějším snímkem. Po něm následovala diskuze s umělcem.
Jak jsem již naznačila, umělec si kontakt s diváky užíval, takže navzdory tomu, že Surrealistická skupina, jíž byl tři roky členem, své schůzky začínala přesně v šest hodin a končila o půl osmé, si Arrabal s časem hlavu nelámal a program se dostal do skluzu právě díky oné diskuzi a divadlo, jež mělo mít začátek v devět hodin, se posunulo na půl desátou. Ale žádná panika nenastala. Atmosféra byla dobrá, nakoupily se lahváče a šlo se čekat na chodbu Fiducie.  Návštěvníci se tak na chvíli stali, stejně jako Arrabal, napůl vyhnanci. Po celou dobu panovala určitá uvolněnost a radost, host si nás tak rafinovaně předchystal na vrchol večera – pouliční scénický happening, ve kterém účinkoval, jak jinak než v roli všemocného-Ježíše.

Tady jste v Česku, mluvte prosím, česky

O půl desáté šeď ostravských ulic ožila. Před Fiducií se začal hrát Hřbitov aut, Arrabalovo slavné drama. Pouliční happening připravili s herci ostravských divadel Katia Hala a Veronika Riedlbauchová.
Městem se proháněl na chůdách mladý Tiossidus, jenž zdokonaloval své umění za mohutného povzbuzování Lasci a která s ním po tom pochopitelně skončila na jednom z ostravských dvorků, jenž o půl jedenácté večer najednou působil téměř italsky.  Byl nabitý šarmem a kolem panovala lehce vzrušující atmosféra.
Tři chudí hudebníci, již doprovázeli obyvatele potencionálního vrakoviště, aspoň na chvíli utišili město uplakané od sazí a společně s herci ho naplnili humorem a lehkou erotikou, kouzlem surrealismu a dadaismu, který se projevil například v kostýmech herců. Inteligentní humor, hravost, nápaditá výprava a pseudofilozofování, které nastavovalo zrcadlo lidské hlouposti naučených formulí, diváky nadchlo. O něco méně nadchlo městskou policii a některé reptající obyvatele, kteří „chudáci“ nemohli v takovém rámusu – hudbě spát. Stalo se tak znovu něco kouzelného, ve hře, ve které se prohání sem tam policie, se objevila policie skutečná.
Když policistovi tento drobný, podivný mužík v krátkých kalhotách a pestré vázance začal vysvětlovat francouzsky, o co jde, odpověděl mu strážník byrokratickou frází: „Tady jste v Česku, tak mluvte, prosím, česky!“ Francouzsky neumím, ale je docela možné, že mu Arrabal s kytkou v puse vysvětloval, že věda, sex a šachy ho jednou osvobodí z jeho maloměšťáckosti a byrokratické mašinerie.
V původní hře hrají hudebníci nezaměstnaným, tady hráli celému městu. Nutno podotknout, že se postupně zapojovali různí „neherci“. Od bezdomovců, které vyrušili na dětském hřišti, až po zmíněnou policii a některé nespokojené obyvatele chrlící ze svých nechápavých úst nepěkné nadávky. To však nikoho neodradilo, protože se alespoň na chvíli stalo něco nového, něco poetického a objevného, čehož je nutné si bezpodmínečně vážit. Fernando Arrabal v roli Ježíše pozorovatele s květinou v puse a šílenými brýlemi na hlavě byl inspirující. Stejně jako celá jeho návštěva, které jsme vzdali hold velmi dlouhým pobytem v Minikině a jiných podnicích… »